Jak jsme si pořídili kočku, nebo dvě..

Úvod

Od mala jsem měla ráda zvířátka. Lezla jsem jako dítko do všech stájí, králíkáren a kamrádila se se všemi zvířátky které se mi připletli do cesty a vyhledávala jejich přítomnost.

Moje rodina však moji lásku k pejskům a kočičkám nesdílela, měli jsme mnoho jiného zvířectva, obsahující rybičky, želvy, andulky, ale nikdy ne jinou větší chlupatou obludku. Jako malé a jediné, mi scházelo starat se o to svoje zvířátko a mít za něj zodpovědnost, též když je člověku ouvej je rád vedle sebe svého čtyřnohého parťáka, který mu pomůže a je s ním v každé chvíli jako jeho velká morální podpora - to jsem bohužel nikdy nezažila.

Moje máma věčně argumentovala, že o psa je velká starost a kočky smrdí. Samozřejmě to není pravda. Kočky nesmrdí. A holt se člověk musí starat i o sebe. ALE - "Když se člověk neumí postarat o sebe, nepostará se ani o rybičku". 

Mít zvířátko není jen tak. Jsou to další výdaje navíc, narušení soukromí, bordel, občas se něco rozbije a zničí (například postel potažená koženkou není zrovna nejlepším vybavením do bytu), chlupy a starost. Též ale i radost, rozmanitost a jako bonus - nikdy nejste sami a máte vždy důvod k úsměvu.

Člověk, aby si pořídil zvířátko musí souhlasit se vším víše uvedné. Jinak si to raději rozmyslete. 

Jak to všechno bylo..

S kamarádkou a nyní kolegyní, jsme často objevovali taje internetu a sociálních sítí, kde jsme neustále lajkovali fotky koťátek a kočiček na všechny způsoby, kočičky jsem si popravdě zamilovala už dlouho před tím. Nikdy jsem nedokázala odolat jejich roztomilým čumáčkům, též mě uchvacovala jejich povaha, a co se týče starostí je menší než u pejsků. Prostě kočičky jsou ztělesněním rotomilosti, čistoty a nezávislosti - stejně jako JÁ!

Po tom co jsme se s přítelem sestěhovali do našeho vytouženého bytu, nastalo mnoho nového a těžkého, pro nás oba. Z úspor nic nezbylo, práce jsme oba měli až nad hlavu a bydlení v Praze jak jsme později zjistili je opravdu horor (pokud nevlastníte byt nebo rovnou dům). Peněz nám zbývalo sotva pár stovek na měsíc a co víc, neměli jsme čas pro nás dva. A jak se den s dnem scházeli bylo mi velmi špatně. Psychicky. A bylo to horší a horší, až jsem se dostala až na samé dno. Úzkosti a samota, i když jsem byla vedle mého milovaného přítele byla na každodením pořádku. Někdy nám ten život postaví do cesty takové překážky, že jsem se i sama podivila, jak věčně usměvavý člověk s dobrou náladou, může najednou líbat dno.

S přítelem jsme si často povídali o kočičkách, já jsem ji moc chtěla, ale časem, když jsem si říkala, co by to vlastně vůbec znamenalo - viz text na začátku. Hodně rychle jsem si to pak rozmyslela a "plán kočka" jsem vypustila z hlavy.

To rozhodnutí přišlo, až potom... 

Jednou na vycházce jsme se procházeli s přítelm kolem starého Malostranského hřbitova, na Plzeňské ulici. V okně jednoho starého domu naproti, jsme spatřili černobílou kočičku, která nejspíše lovila jednu z much si tam vesele bzučela. Natož se přítel ke mě otočil a povídá "Pořídíme si kočičku?" 

No a tak bylo rozhodnutí díky mému drahému na světě..
A začalo další rozhodování - jaká kočka, co koupit, výdaje atd. 

Výběr kočičky...

Jako neználek kočičího světa, jsem ale nechtěla obyčejnou kočičku domácí, musela jsem mít něco extra. A začali jsem se poohlížet po kočce plemene Ragdoll původem z USA, která je druhou největší číčou na světě. Tehdy jsem netušila co například znamená PP nebo kočička bez PP - papírová kočka/bezpapírová. Teď už vím, že brát si kočičku bez PP byla chyba, ale tenkrát jsem jí díky neznalosti a nedostatečné připravenosti udělala.

Jako každý neznalý si řekne, že čičinu s papírama nepotřebuje, jenže ono nejde o to co potřebuje nebo ne - ale o to, co to vůbec ten papír znamená a k čemu slouží.
Myslela jsem si, a myslím si, že i vy z vás, kdo tohle budou číst, že papíry jsou jen kvůli výstavám - je hluboký omyl! Papíry dokládají rodokmen zvířete, to jaký má původ, můžete si najít otce, matku - papíry též, a myslím si že to je jeden z největších důvodů, proč by je zvířátka měli mít - dokládají zdravotní způsobilost zvířete. A zdravý našich čtyřnohých mazlíčků je opravdu důležité a na prvním místě. 

Tím že si zakoupíte zvířátko od množitelů, kde nemáte jistotu čistokrevnosti, zdravotní způsobilosti a navíc vůbec žádnou záruku toho, že zvířátko je v pořádku - je oprvdu neznalost a nezodpovědnost. Bohužel chyby děláme všichni.

O PP a bezPP udělám samostantnou rubriku, kde si můžete přečíst veškeré informace.

Co koupit?

Ze začátku jsem neměla potuchu, co všechno je nutné koupit, nebo připravit, tak jsme pro jistotu koupili všechno a byli na všechno připravení - teda skoro na všechno, dozvíte se na konci :)

Koupili jsme škrabadlo, odpovídající jedné malé kočičce, spoustu hraček, kočičí WC, spoustu dobrot a tenkrát i "kvalitní" i "nekvalitní" jídlo - rubrika o jídle bude v dalším článku.

Měla jsem i to štěstí, že tenkrát v přítelově práci, shodou okolností pracovala i slečna, která měla doma 12 koček. Nebylo pochyb, že o čičinkách ví asi hodně. Také díky jejím radám do začátku, jsem se dostala i do hlubšího povědomí o kočičím světě, a hluboce jí za to děkuji.

Ragdolí holčička...

Nakonec jsme našli v inzerátech na jedné z nejmenovaných nabídek, tři Ragdolí koťátka na Praze 6, kam jsme se jeli osobně podívat a kde jsme si "ji" ihned zamilovali. Domluvili jsme se ihned na odběru po druhým očkování, bylo to někdy v polovině léta roku 2017.
(Tenkrát jsme si čičinku pořídili za cca 4000,- od množitelů.)

Dostala jméno Pusinka (nar. 26.3.2017) - nyní s přezdívkou "Pučí"

Vyzvednutí proběhlo v pořádku, kočička nám celou cestu v MHD mňoukala a byla vystrašená. Ale cestu jsme zvládli v pořádku, když jsme dorazili domů, otevřeli jsme jí cestovní tašku, aby mohla vylézt a čekali a čekali. Nakonec malá čičinka vytáhla tlapky a začala bojácně zkoumat její nový domov. Odpoledne už se válela jako královna v naší posteli - bohužel naše číča byla velmi kontaktní a neustále potřebovala lidskou přítomnost. Její povahu jsme naštěstí objevili hned, a věděli, že pokud nic nepodnikneme, tak v budoucnu by mohla být nešťastná.

Nastala u nás náhle hrůza, co si Pusinka počne, až bude doma sama a co teď?

Druhá kočka

Tenkrát jsme si přečetli pár článků, vyhledali informace a rozhodli jsme se, že budou dvě?! 

ALE CO TEĎ? Všechno tohle se odehrálo v jednou víkendu, hledejte hned teď jednu kočku, aby ta druhá nebyla sama.

A pak jakou kočičku? Útulek? Jiná kočička na inzerát? Kočku nebo kocoura? 
Nakonec jsme se rozhodli pro brášku naší Pusinky, nelenili jsme, a už jsem vytáčela číslo na "množitele", že máme zájem o druhé koťátko. Zavolali jsme za pět minut dvanáct, protože na našeho kocourka si měla v ten den jít prohlídnout jiná zájemkyně. 

Cca za 3-4h jsme si vezli druhé koťátko domů - dostal jméno Pupíček (nar. 26.3.2017)
Najednou se náš byt zaplnil dalšími čtyřmi tlapkami. A bylo to!
Náš domov se zaplnil láskou, stejně tak jako naše srdce, i když někdy jsem zapochybovala nad rozhodnutím (nebo proklínala přítele, že ho udělal za mě) pořídit si "kočku" - Ale nikdy bych ty malé, chlupaté obláčky za nic nevyměnila! 

Dnes už našim chlupáčkům bude rok.  

Více článků "náš život s kočičkama" budu postupně přidávat.