Já, já a moje další Já...
Popisovat sebe pro mě nemá žádný význam, mám spoustu nálad a módů s kterými mě můžete potkat a vždy jako by někoho jiného.
"Ráno by mě nejeden popsal jako knihomolku, o kterou zakopávají lidé na cestě do metra, nebo jako solný sloup, který nevidí, neslyší a je stále zahleděn do rozevřené knihy - tuto disciplínu zvládám i za chůze, za běhu.
Občas byste mě potkali s přítelem, jak ruku v ruce kráčíme ulicemi, chodníčky, městem, obchody, cestujeme. Jelikož jsme oba dva velmi temperamentní a já jsem mnohdy velmi náladová. Tak někdy vypadáme jako zamilovaný pár z telenovely, někdy vypadáme jako pár z italské rodiny, někdy vypadáme jako dvě malé děti zkoušející a sahající na všechny možné blbosti v regálech obchodu a za hlasitých pazvuků a šišlání na sebe mluvíme.
Někdy byste mě potkali s přáteli, už jen z hlasitých výbuchů smíchu a gestikulace, možná i tanečních pohybů v rytmu tanga by jste mohli soudit, že jsme právě zdrhli z pavilonu jedna v Bohnicích, ale máme papíry na to, že jsme zcela zdravý a hlavně šťastní."
Krom úžasné rodiny, která je tvořená od dvou chlupatých obláčků, ztřeštěných a úžasných přátel, milujícího prdlého přítele a po tak trošku podivnou, ale beztak boží tříčlennou pokrevní linií zastoupenou mamkou, taťkou a suprovou babičkou, jsem tak trochu...
Spisovatelka - začala jsem psát v 10 letech, kdy jsem měla tu čest jít s tetami do kina na "Kdysi dávno v Mexiku" a dle této filmové předlohy jsem ve svých mladých a dětských letech začala psát krvavý román, plný násilí, zbraní, krve a také Green day kapely (už nevím proč, ale členy této skupiny jsem zasadila do tak tématického trháku, asi jsem je v té době měla opravdu ráda) a nakonec jsem ho i dopsala. Samozřejmě hlavní hrdinkou byla naoko mě podobná pistolnice jménem "Tara".
Dále jsem se po většině času věnovala pouze fanfikcím z her a filmů, nejvíce smyslu plnou knihou (stále nedokončenou) je opravdu fanfikce s velkým "F" z prostředí Assassin Creed.
Knihomolka - jak jsem již nakousla, radost z četby mám hlavně na cestách. Nebo ve volných chvílích. Číst na plný úvazek jsem začala opravdu nedávno. Jistě nevím, co mi tolik pohlo myslí, ale doufám, že mi to vydrží dlouho. Protože čtu opravdu jen pár minut denně (cesta metrem, tramvají do práce a z práce) tak moje tempo dočtení jedné knihy je cca tři, čtyři týdny. Já nikam nespěchám. Nedávno jsem přečetla čtyři knihy od pana Laurenta Gounella, který se zabývá motivací člověka na plný úvazek. Miluji motivaci, jakoukoliv, proto jsem sáhla pro tyto knihy: "Muž, který chtěl být šťastný", "Den, kdy jsem se naučil žít", "A objevíš poklad, který v tobě dřímá", "Filozof, který nebyl moudrý". Zbývá mi přečíst poslední kniha (Bůh, který chodí po světě vždycky inkognito) od tohoto autora a budu netrpělivě čekat, až vydají a přeloží další knihu a jsem si stoprocentně jistá, že ji budu hltat plnými doušky, jako ty předešlé.
Z motivace trošku z jiného soudku - Stephen King, autor hororů a vytříbenost hrubého jazyka, kterým píše knihy je zcela unikátní. Podařilo se mi přečíst již dvě knihy - Řbitov, zvižátek a Holčička, co měla ráda Toma Gordona, nyní mi na stole leží rozečtená třetí z jeho děl a to: Prokletí Salemu. Upřímě řečeno, po první přečtené knize jako byl hřbitov, jsem knihu odložila stranou a dlouho jsem se z toho příběhu vzpamatovávala. Opravdu nic pro citlivou dušičku.
Knih, ač jsem začala být knihomolkou nedávno, mám pěknou spoustu - od padesáti odstínů po Harryho Pottera (toho jsem již celého přečetla, ale jsem rozhodná to zmáknout celé znova), tak i různé scifi podle her a filmů. Leží mi tam i pár kuriozit, jako je stoletá kniha od babičky, která je v pořadí.
Malířka - miluji už od malička kresbu a umělecké činnosti, dlouho jsem sice nemalovala, ale pár nádherných kousků téměř jako od malíře Da Vinciho mi pod rukama již prošlo. Nejraději jsem malovala komiks pro mou nejlepší kamarádku, kdy jsme obě byly až moc zamilované do anime jménem Naruto, vytvořila jsem tedy zase nějakou tu fanfikci s námi v prostředí tohoto děje a myslím, že to bylo velmi povedené.
Moc ráda se také věnuji vybarvování Mandal - maluji po většině akvarelkami, miluji tu všemožnou škálu barevné duhy, která se dá spolu nádherně kombinovat. Mým "omalovánkám", tedy dávám opravdový nádech barevného a živého obrazu.
Kreativec - kromě malování a psaní se ráda věnuji i jiným kreativním činnostem, onehdy jsem si zkusila výrobu mýdla, malování podle čísel, diamantovou malbu, škrabací obrázky. A sem tam přijde něco nového, co mě nadchne.
Fotografka - jsem přírodou obklopovaná duše, a nejraději fotím krásy naší země, historii, zvířata, ale i lidi. K focení jsem přišla, až když se na trhu objevili digitální fotoaparáty, protože jsem měla strach ze starších foťáků, to prostě nebylo lážo plážo si vyfotím fotku a ejhle dala jsem tam právě svůj ukazováček, pokud jste zmrvili jeden snímek, měli jste o jeden méňe a už nebylo možné ho přemazat a pak jste poslouchali nebohou matinku, jak ten film do foťáku je drahý a že zbývá už jen deset snímků. Jo to byli časy.
Teď již disponuji zrcadlovkou Nikon, nedodělanou Vyšší školou na kameru, střih a fotku, také foťáky v telefonech se od doby kamenné posunuli vpřed a je to velmi rychlá skladná záležitost, kterou vyfotíte všechno, všude a hned.
Tanečnice - ve svém životě jsem vystřídala mnoho typů tance - rock n roll, latinu, společenské tance, hiphop, ale mojí srdcovkou je nyní už jenom jediný (pokud zrovna nejsem na tanečním parketě někde na dýze, kde se člověk hold poddá rytmu hudby) - již rok a něco chodím na lekce Twerku k úžasné lektorce Martince Výtiskové. Jak jistě víte a nebo nevíte, jde hlavně o vrtění zadkem, při kterém si přijdete jako černošská tanečnice spoře oděná v klipu s minimálně dvěma hustýma raperama, kterým tancujete zadnicí u jejich obličejů.
Což je samozřejmě hlavně pro pány vysoce zajímavé. Ale nenechte se zmást, vrtění zadkem není tak jednoduché jak se na pohled zdá být. Je to hlavně o praxi s pánvi a nohou. A ani já po tolika lekcích nejsem zdaleka jako Martina nebo černošská diva.
Kočičí máma - kočky do mého života přišli teprve před nedávnem, moje láska k nim byla již dříve a spíše se tak pomalu vkrádala do mého srdce. Jako každé dítě jsem chtěla zvířátko a také jsem dostala - rybičky, želvy, andulky, ale nic co by se dalo pořádně poňuňat a samou láskou obejmout. Maminka odmítala starost o další "dítě" tak jsem si mou životní cestou vytvořila určitý obrázek zvířátka, jaké chci. Nejdříve to byli pejsci, pak koníci a jednorožci, potom to byli velcí papouši, nakonec moje srdce ukořistili kočičky jako svou myšku. Moje láska k nim se začala naplno projevovat skutečně nedávno, když jsem s nejlepší kamarádkou seděla v práci. Pouštěli jsme si soustu kočičích videí, s přítelem jsme na sebe mňoukali a tak nějak mám ráda huňaté, flufy věci, co nenadělají příliš velký nepořádek, nejsou příliš hlučná a dokáží se svým způsobem o sebe pár dnů postarat sama, když zrovna vyjedeme na Moravu.
Od doby, co tihle dva obláčci (P+P) vládnou našemu skromnému království je u nás stále živo. Je jich všude plno, pletou se vám pod nohy, chlupy drží na všem, hračky jsou všude a hlavně vaše srdce je plné kočičí lásky. Dnes a denně jsem tedy kočičí mámou na plný úvazek.
Fanoušek - filmy a hry jsou skutečně mojí vášní a k nim se i hodně váže z mého dětství, jako bylo psaní knih, hraní na počítači, tak v dospívání cosplay. Jsem obrovský milovník Star Wars světa jak filmového, seriálového knižního, tak i toho herního. Miluji filmy z Marvelu. Horory a komedie. Také jsem velkým fanouškem The Big Bang Theory a Walking Dead. Hry o Trůny jsou další v pořadí. Jsem také obrovský fanda do Jurského parku/světa - dinosauři jsou prostě cool. Samozřejmě animáky nesmí chybět a k mým oblíbeným patří také Vetřelci. Je toho mnohem víc, ale nerada bych tu psala sáhodlouhý seznam jaké filmy tam patří.
Hráč - ano, jsem velký hráč a bývala jsem větší, než přišel dospělý život a povinnosti. Začínala jsem hrát jako malá cca v 10 letech s taťkou (začala jsem daleko dřív, ale to byli hry typu Dionakra, kostičky, diskety a divná animace) hru Vietkong, tam jsem pochytala hlášky jako: "Narvu ti střeva olovem" a jiné daleko horší. Bylo to super hraní, každý měl svůj vlastní save s vlastním jménem a hráli jsme kolikrát až do temné noci. Dále to byli další střílečky jako Chaser, Medal of Honor (všechny díly staré trilogie), pak to byla Mafie, kterou jsme s taťkou hlataly nejvíc. Pamatuji si, jak tátovi nešlo zmlátit padoucha basebalovou pálkou, tak jsem ho zmlátila já a mě povětšinou nešli stealth akce, tak s tím mi zase pomáhal on. Samozřejmě jsem nebyla obklopená jen násilím, hrála jsem také pohodové tycoony - zoo, school, hospital, airport aj.
Hrávala také Sims, obzvláště tato hra roste se mnou, dnes už máme skoro Sims 50 a pevně věřím, že až mi skutečně těch pade bude tak si je zahraji v nějaké virtuální realitě. Stronghold, Age of empires a Dungeon Siege 2 byli také velmi old hry, které patřili do mého repertoáru.
Dneska už hraji opravdu vytříbené kousky jako je Assassin Creed, Mass Effect, Daylight, Tom Clancy Ghost Recon - Wilelands, Tom Clancy - Division, Jurassic World atd.
Co se týká mmorpg tak je to SWTOR a WOW. A poslední srdcovka je také Smite, bohužel ten teď klesl na kvalitě špatných a toxik hráčů.
Cospleyer na free úvazek - co to je? Když se nějaký blázen převléká do kostýmů své oblíbené herní, filmové, anime postavy a hraje její roli, tím je myšleno, že se musí chovat stejně jako vybraná postava (samozřejmě pokud zvolíte kostým jakéhosi masového vraha - samozřejmě lidi nezabíjíte ani jinak nemučíte či netrýzníte, ale můžete se chovat jako psychouš). K takovémuto koníčku jsem přišla zcela náhodou, a to, když mi můj nejlepší kamarád zakoupil kostým Lady Deadpool (Marvel). Nejdříve to byla jen nevinná sranda, jak obtěžovat naší nejlepší kamarádku v kostýmu a zpívat jí chimichangové písně. Potom se to zvrtlo na chození v kostýmu na ulici. A když ani tohle nestačilo, tak jsem absolvovala svoje první cony. Na svém prvním, jsem byla v již zmíněném kostýmu. Další už jsem absolvovala v kostýmu Shaye Cormacka z AC Rogue, další kostým byla Ray ze seriálu Arrow, poslední con který jsem zatím absolvovala byl ve znamení Hathor z filmu Bohové Egypta. Dále jsem už chodila jen na kinové akce například u dalšího pokračování Star Wars jsem byla pozvána jako Ray. Nyní mám u švadlen předplacených deset dalších kostýmů, které si nechám jako překvapení. Ptáte se, co znamená cosplayer na free úvazek? Je to velmi jednoduché, nyní nemám tolik času věnovat ho do kostýmů ani do akcí s tím spojených. Myslím, že k pořádnému cosplay akcím se již nehlásím a momentálně to ani nemám v plánu.